To bylo tak.
Není to tak dávno, co za mnou přišel za mnou třídní oné třídy třetího ročníku, kde učím fyziku:
Pane kolego, po skončení hodiny musíte zajistit, aby byl ve třídě pořádek. Včera po vaší hodině byly stížnosti, že tam je bordel, prý nesmazaná tabule, papíry na zemi a tak, a pak se musí dohledávat, která třída to tam nechala.
Aha, no já myslel, že jen když tam učím poslední hodinu a třída se zamyká…
Ne, kdepak, to se musí dělat pokaždé. Tak se to tu prostě dělá.
Taky jsem se později dozvěděl, že ve třídě je dokonce sešit, do kterého kantor musí písemně stvrdit, že třída je po skončení jeho výuky jako ze škatulky. Původně jsem se domníval, že se do něj naopak píší závady v dané třídě, když se jmenuje 'sešit závad', ale prý ne, zapisuje se tam i to, že žádná závada není. Datum, kolikátá hodina, třída, předmět, "V pořádku", podpis…
Tak jo, jenže ono to není tak jednoduché pokaždé přinutit studentíky k úklidu.
"Ten papír na zemi NENÍ můj!"
"Có, jaká flaška? Kdééé? V lavici??? Tu jsem tam já nenechal!!!"
"A vůlbec, to má na starosti služba!"
"Kdo je služba?!"
"Já, ale ať to smaže on!!!"
"Služba chybí."
"Proč sakra mám tu tabuli mazat já???"
"Von si šel klidně na oběd a já mám za něj zvedat židli!"
"Pusťte mě véén, já už jsem dal svoji židli nahoru!"
# # #
Ale abych se dostal k věci, teda k té hodině fyziky ve třetím ročníku. Pravda, tenhle předmět nepatří zrovna mezi srdeční záležitosti těchto 13 studentů (v minulých dvou ročnících došlo podle všeho v jejich třídě k prospěchovým a jiným epidemiím), ale co, nikdy jsem si nemyslel, že ve fyzice spočívá smysl života a třída mi přišla pohodová, nekonfliktní, s jedním studentem z téhle třídy jsem si pár dnů předtím dokonce příjemně pokecal při dozoru dole u šaten.
Začátek hodiny. Tak jsem viděl, že jste tomu včera nerozuměli, že bysme si to teda dneska zopakovali? Klidně se ptejte, čemu nerozumíte…
Fyzikální nadšení jsem optimisticky očekával někde na bodu mrazu, jenže ono bylo spíš na bodu tání hélia (0,95 Kelvinů neboli -272,20 stupňů Celsia, při tlaku 2,5 MPa). Chacha, von nás snad chce něco učit, můj bože, kurva, to snad ne… Pohledy v lepším případě lhostejné, v horším výsměšné. Vyluzování nejrůznějších zvuků, aby měl pan procesor hezkou zvukovou kulisu, když už tak hezky snaží vysvětlit pojem rezonance na konstrukci hudebních nástrojů.
Menší incident s drzým studentíkem, co mi s úsměvem řekl, že sešit ani žákovskou knížku (na jiných SŠ se tomu říká studijní průkaz) nemá a své jméno mi neřekne. Pak dlouho očekávaný konec hodiny. Ale moment! Pořádek musí být. Bude tu uklizeno, což si zkontroluju, teprve pak vás pustím ven. A nesmím zapomenout na sešítek.
Uááá, pusťte mě ven! Je přestávka, mám na to právo! Chci jít na záchod, nemáte právo mě tu držet!
Studentům jsem přitom dovolil chodit na WC při hodině, aniž by mě o to museli žádat – což podle školního (ne)řádu musí – jsou přeci dospělí, ne?
Hlouček osmnácti a víceletých výrostků u dveří začal být nervózní. Jeden klučina (asi příslušník národnostní menšiny) na mě dokonce spustil svou (asi) mateřštinou :-), které shodou okolností docela dobře rozumím. To prý lidé v kritických situacích dělají.
Ne! Až uvidím, že je tu uklizeno!
TAK PUSTÍTE MĚ VEN???!!! UHNI! Zkusil mě odstrčit dost hrubou silou (spolu s ostatními). Což se mu/jim povedlo.
# # #
Je mi trochu líto, že jsem mu to nevrátil stejnou měrou. Považovalo by se to za sebeobranu, takže bych to myslím v pohodě obhájil. Je to přeci jen lepší, když se dva chlapi porvou, než to řešit v kanclu vyšší instance podmínečným vyloučením ze školy – ze kterého si dotyčný grázlík asi moc těžkou hlavu nedělá, maximálně se cítí ublížený a ukrácený na svých právech. Mohl jsem si taky ověřit, jestli z boxu ještě něco umím. Jak řekl po celém incidentu jeden můj kolega, kterému jsem to vyprávěl: Kdyby se to stalo mě, tak přijede policie a odvezou nás oba!
Ale vlastně to zas tak dramatické nebylo, žádné střílení, dokonce ani žádná facka! V kontextu dnešního zpravodajství asi nuda. Jenže – cloumat s panem učitelem a odstrčit ho student v takové situaci nesmí, ani kdyby byl v právu, to je přece, himbajs, nečestné a nesportovní. Neuctivé. A možná přirozené?
Po pravdě řečeno se tomu, co se stalo, ani moc nedivím. Ke zprávám o střílení ve škole, vraždách a sebevraždách žáků, studentů a učitelů jsem od té doby, co pracuji ve školství, začal být o něco vnímavější. Koukal jsem kolem sebe, na to, za jakých podmínek se žáci a studenti vzdělávají a děsil se představy, že jednoho dne to někdo nevydrží a přijde nějaký malér. Grázlů se zastávat nechci, ale celý ten vzdělávací systém mi přijde nebezpečn ujetý.
Povídal mi jeden můj kolega z téže školy: Mám známou psycholožku a když jí občas vyprávím, co se u nás na škole děje, tak se mě udiveně zeptá – počkej, já myslela, že učíš na střední škole! To, co mi vykládáš zní jak odněkud z diagnosťáku! Jiná kolegyně mě zastavila na chodbě a povídá: Vy jste tu novej, že jo? Je to tu hrozný co? Já už taky přemejšlím, že odejdu.
# # #
"Kdyby se někdo choval k mláděti opice nebo ke štěněti tak, jak se chová škola k dětem, tak by je umučil k smrti. Když opičce nedovolíte přirozeně se pohybovat, bavit, učit se a rozvíjet, tak ji doženete do stavu, kdy jen sedí, kýve se zezadu dopředu a po čase zemře. Škola se k dětem chová podobně. Prostě je buzeruje."
"Jasná charakteristika je, že vyučování nedokáže konkurovat přestávkám. Je to přitom zvrácené – děti mají úplně přirozený zájem o učení, jsou zvědavé, chtějí se dozvídat nové věci. Jenže škola jim nabízí nesrozumitelné poučky, nudu, výtky za nesplnění nesmyslných nároků, tresty za pokus upoutat pozornost. A z toho pak docela přirozeně rostou i ty útoky na učitele – dopouštějí se jich lidé ve stresu, kterým jsou opakovaně brány pocity sebeúcty a možnost uplatnění."
Ondřej Hausenblas, Pedagogická fakulta UK – Respekt 8/2009, str. 23
Často jde o dokonce 'děti', které nejen mají občanku, ale dokonce mohou volit. Dospělí. Dospělí?
Kdyby se tak nějaký z těch studentů zvedl a prohlásil "Sory, pane učitel, ale na tu vaši fyziku vám seru!" A prásknul dveřma. Seknul s tou pitomou školou a stal se fotbalistou, hudebníkem, podnikatelem, zedníkem, zpěvákem, cestovatelem… Joj, to by byla krása! Karel IV., Ježíš, Terezie z Avily, Kurt Cobain, Michal David, Thomas Alva Edison, Eminem, Sean Connery, Celine Dion – ti všichni se bez maturity obešli celkem dobře. Proč ne vy, kluci z nejmenované pražské SPŠ? Proč se navzájem trápit?
Jenže oni ti třeťáci tam znuděně sedí, nejsou schopni se naučit ani na tu nejpitomější otázku, kterou jim asi po desáté kladu, a pak na ni sám odpovídám, ani nejsou schopni z toho odejít. Checht, ono to nějak dopadne. Pana profesůrka trochu potrápíme a v nejhorším mě nechají v srpnu udělat reparát. Jo a občas někomu rupne v bedně a začnou se dít věci, o kterých se píše na blogu, mluví ve zprávách, televizi…
Hodný už na ně nebudu, ale tohle mě opravdu děsí.