(…)
Starý rabín pokrčil rameny: "Tak dobrá. První otázka: Dva muži spadnou do komína. Jeden vyleze špinavý, umazaný od sazí, druhý vyleze čistý. Který z nich se jde umýt?"
Goebbels se ušklíbl: "Ten špinavý, samozřejmě.
– "Špatně. Ten čistý."
– "Ten čistý že se jde umýt? ptal se Goebbels užasle. "Proč?"
– "Protože jakmile ti dva vylezou z komína, podívají se na sebe, že? Když se špinavý podívá na čistého, řekne si, to je zvláštní, spadnout do komína a vylézt čistý. Kdežto čistý, když uvidí špinavého, řekne si, pěkně jsme se v tom komíně umazali, musím se okamžitě umýt. Takže se umyje ten čistý a ne ten špinavý."
– "Ach," kývl Goebbels hlavou, "to je chytré! Moc chytré! Dej mi druhou otázku!"
* * *
Na tomto místě přeruším z čistě praktických důvodů slibně se vyvíjející dialog mezi rabínem a nacistickým hlavounem. Jak celá zkouška dopadne, si můžete přečíst na konci článku. Podstatné je, že nacista Goebbels, vrcholný představitel vládnoucí arogantní moci a násilné ideologie, tu vystupuje jako ne moc bystrý člověk a rabín ho poměrně dlouho nechá zabývat se triviálním problémem.
Nácek nakonec skončí jako úplný pitomec, rabínovi, který zde zastupuje diskriminovaný a pronásledovaný židovský národ, nedá ani moc práce udělat z něj blbečka. Rebe nedisponuje mocí, právě naopak, a tak bojuje důvtipem, selským rozumem, klidem a vyrovnaností, čímž nacistický režim v tomto anekdotickém vyprávění symbolicky poráží na hlavu .
Tuto (zřejmě vymyšlenou) historku uvádí Leo Rosten ve své knížce Jidiš pro radost, má však více verzí. Od konce druhé světové války, v níž byly nacisté fyzicky poraženi, uplynulo více než půl století, mezitím vznikl za dramatických okolností židovský stát a poměry se v mnohém změnily.
Podobných anekdot je více, a Židé v nich zpravidla vystupují jako ti chytřejší, důvtipnější, kteří nějakou originální jednoduchou kličkou ostatním vytřou zrak a vytvoří vtipnou pointu. Musím říct, že tyhle vtipy miluju.
* * *
Na vtipnou historku o Goebbelsovi zajímajícím se o Talmud jsem si nedávno vzpomněl, když mi kamarád poslal odkaz na následující video. Trvá necelé čtyři minuty a pro jeho pochopení je potřeba rozumět anglicky a nejlépe si zapnout titulky (šipka vpravo dole, pak "zapnout titulky" / "turn on captions").
Děj grotesky začíná jednoduchou zápletkou – skupina tří baťůžkářů z Izraele cestujících po Indii přijíždí do hostelu a chce se ubytovat. Nechovají se právě uctivě, jak by se slušelo na hosty v cizí zemi, vlastně to jsou arogantní hlupáci. Pravdou ale je, že právě Indie je oblíbenou destinací mladých Izraelců, kteří tam zamíří nejčastěji po vojně. Proč zrovna tam? Asi proto, že je to země exotická, levná a v neposlední řadě pro Židy relativně bezpečná.
Indičtí chlapíci v hotýlku nejsou z Izraelců dvakrát nadšeni, což patrně není dané jejich antisemitizmem, nýbrž prachobyčejnou zkušeností s turisty ze Svaté země. Po pravdě řečeno chování těch tří docela dobře koresponduje s tím, co jsem o turistech z Izraele slyšel, a v menší míře i viděl, nicméně nechci generalizovat a už vůbec ne přihřívat antisemitskou polívčičku.
Indové trochu švejkují, dělají, že neumí anglicky a celkem vtipně přitroublé Izraelce vodí za nos, aby se jich zbavili, i když by se celá záležitost dala vyřídit snadno a rychle. Což je vidět v okamžiku, kdy do hostelu vejde mladík, který pozdraví zcela zřetelným a v daném případě dost provokativním 'Guten Morgen!'. Tento 'nácek' (jak ho přitomní Izraelci otitulují), tedy patrně turista z Německa (kdoví, třeba příbuzný Herr Goebbelse), se chová slušně a je proto uctivě uvítán a rychle bez průtahů obsloužen, načež spokojeně odchází s klíčem od pokoje.
Ten nakonec po trochu drsnějším vyjednávání dostávají i tři hlavní protagonisté, nicméně v jejich pokoji se objeví nevítaná spolubydlící.
* * *
Tahle filmová groteska mi nápadně připomíná historku s Goebbelsem a Talmudem. Pouze odráží jinou politickou a společenskou situaci a role jsou zde jaksi obráceny. I když židovští baťůžkáři nedisponují takovou mocí a ideologií jako Herr Goebbels, chovají se dost arogantně a reprezentují poměrně mocný stát. Na druhé straně jsou Indové, Gojim, zřejmě chudší, vychovaní k tradiční pohostinnosti, zároveň disponující určitým důvtipem, nadhledem a hlavně jsou v pohodě. I když nakonec klíč problematickým hostům vydají, přeci jen si neodpustí žertík s krávou v hotýlkovém 'apartmá'.
* * *
Vyplývá z toho něco? Židům se splnil sen, založili, vybudovali a úspěšně ubránili vlastní stát, který přes svou malou rozlohu představuje významnou průmyslovou, kulturní a vojenskou mocnost. Zdá se, jakoby za to zaplatili daň ve světě humoru. V dřívějších dobách diskriminace ve vtipech nad ostatními vítězili svou chytrostí, dneska se karta obrátila, jsou sice mocní, ale v humoru jakoby začali prohrávat – objevují se vtipy, v nichž končí jako arogantní pitomci.
Tady je další video s podobným vyzněním:
V téhle 'vážné fantaskní grotesce' se dají rozeznat zajímavé provokativní odkazy na Starý i Nový zákon: palestinský David s prakem proti izraelskému Goliášovi – a ukřižovaný Ježíš.
Dodatečná poznámka autora blogu: Jedná se o scénu z palestinského filmu "Yadon ilaheyya"(Divine Intervention) z roku 2002, scénář, režie, hlavní role: Elia Suleiman. Film získal Cenu poroty v Cannes a cenu pro nejlepší zahraniční film na European Film Awards 2002 – za uvedené informace děkuji touto cestou čtenáři J. Matoušovi (viz diskuze).
Scénka s izraelskými baťůžkáři pochází z izraelské TV show Eretz Nehederet (Úžasná země). I když k politice Státu Izrael lze mít řadu výhrad, přeci jen je mi nesmírně sympatické, že si Izraelci umí udělat legraci sami ze sebe.
Úplní pitomci to tedy asi nebudou.
————————————————————————–
A jak to dopadlo s Herr Goebbelsem?
"Druhá otázka," vzdychal rabín, "zní takto: Dva muži spadnou do komína. Jeden vyleze špinavý, umazaný od sazí, druhý vyleze čistý. Který z nich…"
– "Ale to je stejná otázka!" křičel Goebbels.
– "Ne, ne, promiňte, Herr Goebbels. To je jiná otázka."
– "No dobrá. Mne nezblbneš, Žide. Umyje se ten čistý."
– "Špatně, "vzdychl rabín.
"Ale vždyť jsi před chvílí říkal…"
– "Jenže to byla docela jiná situace, Herr Goebbels. Tentokrát se jde umýt špinavý, protože ti dva muži se stejně jako předtím na sebe podívají. Čistý se podívá na špinavého a řekne si, páni, jak já musím být špinavý! Ale pak si prohlédne ruce a zjistí, že jsou čisté. Zatímco druhý muž se podívá na čistého a řekne si, je to možné, spadnout do komína a vylézt takhle čistý, jsem taky čistý? Pohlédne na své ruce a vidí, že je špinavý; takže přirozeně on, ten špinavý, se jde umýt."
– Goebbels opět zakýval hlavou: "To je chytré, to je zatraceně chytré. Sem s třetí otázkou!"
– "Třetí otázka," povzdychl si rabín, "je ze všech nejtěžší: Dva muži spadnou do komína. Jeden vyleze čistý…"
– "Ale to je pořád stejná otázka!"
– "Není, Herr Goebbels. Slova jsou možná stejná, ale problém je naprosto nový.
– "Špinavý se umyje!" vykřikl Goebbels.
– "Špatně!"
– "Tak tedy čistý!"
– "Špatně!"
– "Jaká je tedy odpověď?" řval Goebbels.
– "Odpověď zní," řekl rabín, "že celá ta zkouška je nesmysl. Když dva muži spadnou do komína, jak by jeden mohl být špinavý a druhý zůstat čistý? Kdo na to nepřijde, nikdy neporozumí Talmudu."
Zdroj: Leo Rosten: Jidiš pro ještě větší radost, str. 327, Garamond (Levné knihy), Praha 2004