Jedním z hostů pražské konference Fórum 2000 byl letos Ammar al-Hakím, vysoký představitel ši'ítského islámu v Iráku. Jeho otec Abdul Aziz al-Hakím je vůdcem Nejvyšší islámské rady Iráku, což je irácká politická strana ši'ítských muslimů. Ammar al-Hakím je prominentním členem strany (v podstatě zástupcem svého otce) a generálník tajemníkem nadace Al-Mihrab Martyr Foundation (nadace mučedníků kazatelny?).
Profesor Halík ho kdovíjak překecal, aby se den před zahájením konference stavil u Salvátora na pokec se studenty. A on fakt přišel, dokonce i se svým doprovodem, přítomen byl i írácký velvyslanec. Posadili je dopředu po pravici pana profesora a mše svatá byla ten večer o něco víc hudebně vyšperkovaná.
Říkal jsem si, že Ammar musí být z celé té barokní nádhery tak odrovnaný, že se hned obrátí na jedinou pravou víru (rozuměj římskokatolickou :-). Ale on byl celkem v klidu, po mši ho páter Halík vyzval, aby se ujal slova, a pak to přišlo. V kostele zazněla krásná zřetelná arabština, al-Hakím se usmíval, působil klidně, vyrovnaně, prý se už nějakou tu křesťanskou mši zažil, jednou dokonce s papežem ve Vatikánu.
Po jeho proslovu následovala beseda se studenty. Původně se plánovalo, že se bude odehrávat v sakristii, jenže lidí zůstalo v kostele tak hodně, že jsme se nikam nestěhovali.
Ammar al-Hakím zodpovídal nejrůznější otázky týkající se hlavně Iráku a islámu. Jeho odpovědi byly jednoznačně nekonfontační a diplomatické – Ne, nechceme islámský stát po íránském vzoru. Nemáme islámskou vládu. Naše země musí být zase bezpečná pro muslimy i křesťany. Já a moji kolegové křesťany chráníme. Džihád je především úsilí o duchovní zdokonalení a ne ozbrojený boj. Terorizmus a náboženský extrémizmus existuje ve všech náboženstvích, nejen v islámu. My muslimové si Ježíše moc vážíme, je to jeden z našich proroků. Máme s křesťany mnoho společného. A tak podobně.
Jeho černý turban znamená v ši'ítkém islámu pokrevní příbuznost s prorokem Mohamedem a nosí ho obvykle duchovní, mulláhové. Pokud nejsou s Mohamedem pokrevně spřízněni, nosí bílý turban.
Pak se ale náš kamarád Ammar musel s námi rozloučit. Podle profesora Halíka to bylo vůbec poprvé, co v českém kostele veřejně vystoupil muslim, navíc vysoce postavený. Beseda to byla moc zajímavá a doufejme, že nemluvil do větru a že hovořil za většinu muslimů. V jeho džihádu, tedy v jeho úsilí vybudovat pokojný Irák, ve kterém budou rovnoprávně vystupovat příslušníci všech náboženství a národností, mu můžeme držet palce. A panu Halíkovi patří velký dík.
