Reklama
 
Blog | Adam Fišer

Mediální havárie adventistického buldozeru

Česká televize nedávno uvedla reportáž o podivných poměrech na pražském gymnázium Amazon, na stejné téma vyšel i článek v týdeníku Reflex. Do výuky se prý pletlo náboženství a děti se tam rozdělovaly podle vyzařování pozitivní či negativní energie. Aby toho nebylo málo - jeden z učitelů se na internetu zpovídá ze své závislosti na pornografii. Asi dvacet studentů tuto školu opustilo, mezi důvody pro toto rozhodnutí uvádějí údajné napojení školy na Církev adventistů sedmého dne (CASD).

Před pár lety jsem se taky rozhodl odejít. Opustil jsem nikoli školu Amazon, ale řady adventistů. V různých podobách se s CASD dodnes často setkávám – nyní prostřednictvím mediální kauzy týkající se gymnázia Amazon. Abych pravdu řekl, o této škole vím v podstatě jen to, co je dostupné na internetu. Některé uváděné skutečnosti mne však zaujaly a nabízím k nim svůj komentář – z pohledu bývalého člena CASD.

 

Negativní energie

Reklama

Vedení školy navíc údajně začalo žáky rozdělovat podle toho, zda vyzařují pozitivní nebo negativní energii. „Jednoho dne si mě zavolala paní ředitelka a řekla, že zjistila, že z posudků, které už si delší dobu dělá, jsem negativní a kazím morálku třídy,“ uvedl další bývalý student Daniel Moravec.

Reportáž na stránkách ČT24

S rozdělováním lidí podle údajného vyzařování energií jsem se v CASD nesetkal a něco takového by se s touto církví nemělo spojovat. Adventisté mají své zvláštnosti i svůj jakýsi newspeak, ale tyto obraty mezi ně nepatří. Pokud toto někdo na škole skutečně prohlásil, jednalo se patrně o čistě osobní úlet dotyčné osoby.

 

Skrytá misie

Jediný důvod proč můj syn opouští školu je,  že se jedná o adventistickou školu a tato skutečnost nám byla utajována!

Vzhledem k vysoké funkci paní ředitelky Kudrnové ve společnosti ASI – CS, členství dalších českých vyučujících z (Libor Votoček, Luděk Veselý), a s největší pravděpodobností i amerických lektorů, jejichž totožnost je i nadále tajena, vzhledem k množství přednášek externích přednášejících z řad této církve, které naše děti místo standardního vyučování absolvovali, mám silné pochybnosti,  že škola vznikla za účelem výuky cizích jazyků.

Michaela Šámalová: Shrnutí

 

Já jsem bezvěrec, manžel je katolík, obě dcery navštěvovaly církevní základní školu. Tato škola však název církevní měla uveden ve svém názvu, takže jsme věděli, do čeho jdeme.(…)

Ne tak v případě gymnázia Amazon, které ve svém názvu sice nemá uvedeno, že by bylo adventistické, ale v praxi je to naprosto zřejmé. Ředitelka píše, že jejich škola pracuje poctivě a s čistým svědomím. Proč tedy na www stránkách není  poctivě uvedena orientace na Církev adventistů sedmého dne? (…)

Jsem pro existenci adventistického jazykového gymnázia a paní ředitelka ať má dostatek  prostoru na trhu doplnit činnost ostatních církevních gymnázií a budiž pro ně výzvou, zdravou konkurencí.(…) Ale prosím, ať se tak děje čestně, průhledně, poctivě.(…)

Taťána Dunajská: K obrazu svému

Skryté nebo v různé míře méně transparentní vystupování vůči veřejnosti není adventistům cizí, naopak, je pro ně typické. Ještě jako adventista jsem si mnohokrát kladl podobnou otázku jako paní Dunajská: proč není na adventistických misijních aktivitách nějak zřetelně uvedená vazba na CASD?

Adventisté jsou od samého počátku své existence velmi misijně aktivní. Vede je k tomu přesvědčení, že konec světa – druhý příchod Ježíše Krista – je velmi blízko a že CASD je v jistém smyslu Bohem vyvolenou církví (tzv. církví ostatků) s nejúplnějším poznáním, která má za úkol zachraňovat lidi pro život věčný. Všechny ostatní církve podle adventistického učení žijí ve větším či menším bludu a CASD s nimi proto příliš nespolupracuje.

Je zajímavé, že členové CASD by oficiálně neměli vstupovat do manželství s neadventisty. To se nevztahuje jen na lidi nevěřící, ale poněkud překvapivě i na členy jiných církví. Kazatel CASD takové páry nesmí oddat. (alespoň donedávna takové pravidlo platilo).

Na veřejnosti adventisté působí prostřednictvím několika firem, organizací, občanských sdružení, webových stránek apod. Mezi nejznámější patří ADRA, Country Life, Život a zdraví, Maranatha, Pathfinder, Hamri.cz, Cyberspace ministry, Amazing discoveries, Středisko korespondenčních kurzů, Institut životního stylu, rádio AWR, televize HopeTV, časopis Prameny zdraví aj. Typické aktivity jsou přednášky o zdravém životním stylu (jak vařit zdravě, jak se zbavit stresu, kouření apod.).

I když tyto projekty nemusí být centrálně řízeny CASD a vznikají často z iniciativy určitých skupin nebo členů, jejich hlavní a původní účel je misijní (s určitou výjimkou v případě humanitární organizace ADRA a částečně i Pathfinderu). Poměrně dobře to vystihuje výrok jednoho z adventistických kazatelů vyučujících na Institutu životního stylu: Pokud budeme jen kázat o zdravém životním stylu a nebudeme lidi zároveň přivádět ke Kristu, naplníme peklo vegetariány a nekuřáky. Přivádět ke Kristu v adventistickém pojetí ovšem znamená přivádět ke členství v CASD, jiné alternativy nepřicházejí v úvahu, neboť všechny ostatní církve se prezentují jako odpadlické a vstup k nim jako odvrácení se od Boží pravdy.

Proti misijní a jiné činnosti na veřejnosti lze těžko něco namítat, problém je v tom, že spojení těchto aktivit s CASD a jejich misijní charakter jsou až příliš často skrývané a mnohdy jen těžko dohledatelné. Na www stránkách a informačních letácích obvykle najdete neutrální vyjádření typu jsme nezisková křesťanská organizace, zaměřujeme se na osvětovou činnost apod. Taková praxe je blízká např. moonistům nebo scientologům. Naštěstí existují i výjimky. Tak například na informačních letácích evangelizace Net 98 bylo nesměle napsáno, že tento projekt ‚podporuje Církev adventistů sedmého dne‚. Podobně na www stránkách Střediska korespondenčích kurzů se píše že ‚Zakladatelem Střediska korespondenčních kurzů je Církev adventistů sedmého dne.‘

Jednou jsem na téma netransparentního působení CASD vedl rozhovor s jedním adventistickým kazatelem. Zarazilo mě, že on na takové praxi vůbec nic závadného neviděl. Debata byla celkově nepříjemná bez jakéhokoli souznění. O pár let později mi na toto téma napsal:

(…) V onom rozhovoru jsem citil, ze jsem tlacen do jakesi feudalni etiky, kdy lide museli mit povinne na vysvedceni a v dokladech uvedeno sve nabozenstvi nebo dokonce nosit v pripade zidu hvezdu. Kdyz jdu na nejakou akci jako divak, tak se nejdrive neptam ceho je ten organizator clenem. Asi jsem divny, ale mne to proste na zacatku nezajima, nazvy organizaci dnes nemaji zadnou hodnotu (Ceska sporitelna je (zrejme) rakouska a neni to eticky problem). A kdyz mne vec zaujme, tak se ptam, co je ten clovek respektive lide zac. Proto ani ja nikdy nevytrubuji dopredu, ze jsem adventista. Jsem proste obcan jako vsichni ostatni, a ze neco delam (verejne) pro druhe je predevsim vzdy moje osobni rozhodnuti i kdyz prirozene vychazi z meho krestanskeho poznani. Samozrejme, pokud se mne lide ptaji co jsem zac, tak nemam sebemensi problem rici (hrde), ze jsem adventista. (…)

 

Seznámení s tímto způsobem myšlení pro mě bylo užitečné, třebaže svůj názor jsem nezměnil. Feudální etiku neprosazuji a pokládám za vysloveně trapné dovolávat se nacistických protižidovských represí. Nejde o to, aby jednotlivci povinně deklarovali svá vyznání, ale aby nikdo nebyl klamán. Schovávat se při veřejných aktivitách za osvětovou činnost a nicneříkající názvy prostě je prachobyčejné klamání veřejnosti. Jiné ‚odpadlé‘ církve, které prý ‚pijí z poháru babylónské nevěstky‘ se takto neskrývají, tak proč je to problém pro adventistickou církev ostatků, která údajně jako jediná káže stoprocentní evangelium? Člověk má právo vědět, že ta či ona aktivita či organizace má náboženské pozadí a kdo za ní stojí, koneckonců i adventisté na svých akcích sbírají některé osobní údaje od jejich účastníků!

Rád bych zdůraznil, že opravdu nevím, jak tomu bylo v případě gymnázia Amazon. Je tato škola jen prostředkem k šíření víry? Z řad studentů zní rozporuplné hlasy a bez jasných důkazů lze těžko někoho obvinit. Nicméně dost pochybuji, že ředitelka školy paní Kudrnová nic neví o tom, že mezi učiteli Amazonu je poněkud vyšší počet adventistů (včetně její jediné zástupkyně), a že je to pouhá shoda okolností. Paní Kudrnová před lety založila jazykovou školu, kde vyučují dobrovolníci z řad adventistů ze zahraničí a misijní činnost je jednou z jejich aktivit, kterou sama iniciovala:

adventisticka_jazykova_skola.jpg

Zdroj: http://news.adventist.org/2000/12/avetist-eglish-laguage-school-i-prague-begis-ew-miistry.html

 

Jisté spojení jazykové školy a získávání pro víru je tedy v tomto případě patrné, je otázka, jakou formou se tak děje a jak moc je to transparentní. Kombinovat výuku cizích jazyků a misii je praxe známá třeba u misionářů Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů (mormonů) nebo v Církvi bratrské (tzv. English camp), které se s tím ovšem příliš netají.

Výše uvedená informace pochází pouze z jednoho deset let starého článku na adventistickém webu, novější (2009) je inzerát nabízející pozice učitelů angličtiny na ‚Prague Language School‘ z řad adventistických dobrovolníků, jako ředitelka je uvedena paní Kudrnová. Nějaké další informace o spojení jazykové školy v Praze s adventisty jsem nikde nenašel (vyjma článků o aféře kolem Amazonu). To bohužel naznačuje, že se opět jedná o další příklad netransparentní adventistické misie.

 

Adventistický buldozer

Nechci adventisty démonizovat, dodnes mám v jejich řadách známé a přátele a čas od času zajdu do prodejny či restaurace Country Life. Proti jejich školám, přednáškám, restauracím atd. jako takovým skutečně nic nemám. Jejich skrývání pravé identity a pokoutná misie mi nepřijdou démonické, ale spíš dětinské a směšné. Teď po letech bych alespoň čekal nějaký vývoj, změnu k lepšímu, a ono nic.

V Praze na Smíchově v Peroutkově ulici stojí moderní adventistický kostel, údajně jediná pražská sakrální stavba postavená v dobách komunistického Československa. (dodatečně opraveno, původní text byl „(…) údajně jediná sakrální stavba postavená v komunistickém Československu.“) Zajímavý paradox, církev v padesátých letech pronásledovaná a zakázaná, dostane v letech osmdesátých povolení ke stavbě modlitebny. Aby k ní mohlo dojít, musela se zbourat velká židovská obřadní síň a vybagrovat část židovského hřbitova.

Podobně jede i pomyslný adventistický buldozer, který upravuje terén, aby se mohl vybetonovat přítomnou Pravdou a moc se přitom neohlíží na svět kolem sebe, jen aby spasil co nejvíce lidí. Mám podezření, že po vypuknutí mediální kauzy kolem gymnázia Amazon trochu naboural, což mu jedině prospěje. Třeba se jeho řidič zamyslí nad způsobem své jízdy, třeba zjistí, že těžká technika a různé sofistikované metody se nehodí na získávání lidských srdcí a že svět bez ideologického betonu je krásný…

Doufejme, že to zjistí dřív, než přijde Ježíš.