to je ta písnička od Rudy z Ostravy? Nějak jsem nechytila půvab či humor toho, snad že neposlouchám rap/ hip hop nebo že nebydlím v Ostravě. Docela legrační parodie na tyhle žánry tvoří Kapitán Demo (viz třeba profackovaný facebookovský motiv in Mám přítele anebo přisprostlý Nový prsa). S regionální moravsko-českou tématikou se vytasil v songu Arizona… ale ten se myslím nedá krom Rádia 1 nikde slyšet

Tak jakpak to řešíš teď, když víra selhala? Objevil jsi nějakou novou cestu?

Hormonálnímu „prokletí“ rozumím, kdysi jsem čekal, že mi to požehnání přinese křesťanská víra, no nějak to nevyšlo…

Koukám, ty znáš asi hodně takových rozverných písniček, což? Tady jedna ode mě (opakuju se, ale to snad nevadí):

Fajne baby, fajne kočky – tu děvuchu najdeš dycky !!!
Mama tu jezdi trolejbusem a každemu tu zdrhne
Všeci čumí jak to řídí – každy radši uhne-
jo moja MARKÉTA – tuš kdysik byla panna
Ani ježiš ti nepomuže – bo na na na na nana

Dík za zajímavý vysvětlení. Mystika se v tom taky proplítala, viz třeba ten démon (říkali mu „démon exploatace“? – už nevím, nerozuměla jsem tomu vždycky).

Nádherný zážitek… no, popravdě byly v sálu cítit docela rozpaky. A někdo i odcházel.

„Hormonální studie“, hehe… Je taková písnička „Bylo jedno děvče ve dvanásti (sic) létech…“ atd., řekla bych ale podle pozorování i podle vlastní zkušenosti, že to „prokletí“ nám holkám někdy začíná ještě dřív. Mnozí (a mnohé) umí z prokletí udělat požehnání… my ostatní se v těch hormonech pěkně rácháme

U těch Íránců je problém v tom, že (náboženský) fanatismus, silné náboženské cítění a prožívání, sklon k mystice a herezím je součást jejich mentality. Kdyby v tom protišáhovském hnutí nevyhráli muláhové, mohli zvítězit třeba komunisté a nastolit ještě horší režim. A kdyby zvítězila svoboda a demokracie, tak by mnohonárodnostní Írán dnes třeba ani neexistoval (jako SSSR, Jugoslávie, Československo).

Divadlo Ti opravdu závidím, musel to být nádherný zážitek. Naštěstí živím svoji íránofilii z jiných zdrojů…

Srdeční choroby dají zabrat, je to asi daň za to stvoření k obrazu Božímu. Docela by mě zajímalo, jestli se Ti to podaří vyřešit přes ty hormonální studie. Jak dlouho ta Tvoje choroba trvá?

Škoda, že nebydlíš v Praze, mohl jsi jít s náma, to bych měla radost… ale nevím, jak by se Ti líbilo. Autor stvořil dialog mezi zřejmě tradičními postavami loutkoher (Muláh, Šáh, jakýsi šašek, nevzdělaní dlaždiči, Netvor, krásná a trpící žena…). Pohrával si s jejich typickými postoji a dost chytře je propojoval a ironizoval. Působilo to hodně ostře protišáhovsky, protimuláhovsky („nikdo ještě nespatřil nohy hada, oko žížaly a laskavost muláhovu“) i protimuslimsky („k islámu jsme byli my Iránci násilně donucení a teď ho prohlašujeme za svůj“). Legrační bylo muláhovo lákání primitivů pro džihád („v ráji budeš mít jen samé telecí a nejkrásnější dívky a mladíky“). Taková parodie na určitý povrchní druh víry. Někdy to bylo opravdu hodně vtipný, ale pak se tam taky objevoval takový zvláštní primitivní fekální humor (?). To jsme se, my evropští díváci, namísto smíchu trochu divili.

Zkoušela jsem si pak povídat s panem autorem, to bylo taky trochu zvláštní. Mj. ale říkal, že loutky koupil na trhu a dovezl do emigrace v době, kdy byla v I. loutkohraní trestné… možná to ještě platí teď, to jsem nepochopila.

Já myslím, že některé věci je lepší prožívat než analyzovat.

„Nech plavat poučky veškerých věd – je to lepší,
hoď je za hlavu zloděje srdcí – je to lepší.
Dříve než časy prolijí tvou horkou krev,
lej ty krev z láhve do pohárů – je to lepší.“
Omar Chajjám

Ale kdybys chtěla zkoumat existenciálně-milostné zážitky jako třeba tenhle: http://jdem.cz/hqte8, tak na Ostravsku na to máme prvotřídní laboratoře srovnatelné s těmi chilskými.

To divadlo muselo být určitě prima!

Cituju kousky z odpovědi:

„Jistěže hormony mají svou úlohu i ve stavech méně obvyklých, jako je náboženské zanícení, mysteria nebo vrcholová tvůrčí činnost.

Detailní studie, které hormony a jakým mechanismem působí např. při náboženském prožitku, však zatím nebyly provedeny, zřejmě již z důvodů metodických obtíží odběrů vzorků např. při meditaci.

Nelze tedy ani rozhodnout, zda podobné stavy jsou hormony vyvolávány, nebo sekrece hormonů je až následkem silného duchovního prožitku.“

To jsou záhady!

Snad nevadí, že se tu o to dělím, možná na nevhodném místě… dělím se a jdu na dějiny Iránu v loutkohře.

http://www.ifp.cz/Vzpominky-jedne-loutky

hledala jsem v akademických slovnících cizích (přejatých) slov „chucpe“, vypadlo jim. Asi přibližně vím, co se jím míní, chtěla jsem si to ověřit.

v posledním Vesmíru je zajímavý článek o celkem šílených hormonálních změnách při zamilování se a při výchově dětí. Tak třeba při líbání, pokud jsi do té osoby zamilovaný, probíhá zdá se úplný hormonální orkán — nebo při mileneckých hádkách, při kojení a asi i při výchovném jednání s vlastními dětmi — chtěla bych vědět, jaké ještě činnosti (krom polykání pilulek) můžou takovou bouři vyvolat… co se třeba děje v těle při modlení/ při meditaci…

asi jak komu – a taky jak v kterém náboženství

Katolické pámbíčkářství ani židovskou chucpe moc nemusím, ale s tím archetypálním střetem je to docela trefné. Třeba ty dvě dámy k sobě jednou najdou cestu.

Ta odpověď mi přijde jasná, prakticky cokoli, co neurotizuje, taky zároveň neerotizuje. I když nějaký bizarní protipříklad by se asi dal vymyslet…